Historie nemovitosti Březina č.p. 25

27.8.2022

Historie nemovitosti Březina č.p. 25 sahá do poloviny 18. století a nemovitost poměrně často měnila své majitele. V roce 1754 je ve výpisu Tereziánského katastru uvedeno, že na obecním půdě bydlí na obecní pastoušce Jiří Molitor. Toto je pravděpodobně nejstarší písemný záznam o nemovitosti na tomto místě. Do roku 1788 byla majitelem nemovitosti obec Březina, v tomto roce ji koupil Jan Polák. V roce 1797 ji pak prodal svému zeti Karlovi Rohlenovi ze Slavkova, který ji však ještě v témže roce prodal Antonínu Kučerovi. V roce 1802 tento selský dům koupil švec Josef Hanák (+11. října 1843) s manželkou Mariannou (+13. únor 1852)

Manželé Hanákovi si adoptovali Karolínu, dceru zesnulého řezníka Josefa Spatze a Anny Tugendleichové, oba z Třebíče a tu v únoru 1834 provdali za křtinského řezníka Ignáce Páska. Manželskou smlouvou přešla nemovitost do jejich vlastnictví. V roce 1850 je již nemovitost vedena jako hostinec. Po smrti Karoliny (+1860) a Ignáce Páskových (+1861) získává nemovitost v rámci děditství jejich syn Antonín Pásek (*1837). Po svatbě s Amálií Willenthalovou (*1842) v říjnu 1862 pak vlastní majetek společně. Směnou v rodině se následně hostinec stává majetkem Františka Willenthala (*1814) a jeho manželky Františky, rozené Hlouškové (*1817) a ti jej dne 31. srpna 1871 prodávají do vlastnictví obce Březina a to za částku 1650 zlatých. Společně si pak od obce kupují dům č.p 21, kde zřídili obchod se smíšeným zbožím a využili staré koncese a otevřel zde i hostinec. Tak byly v obci hostinec dva. Po smrti manželů Willenthalových (oba zemřeli v prosinci 1891) koupili dům č.p. 21 manželé Bayerovi a hostinská koncese na tento dům zanikla

Mezi léty 1871 – 1894 byl obecní hostinec provozován formou nájmu, mimo jiné byli nájemci František Žilka či Ferdinand Fárlík. Dne 23. ledna 1894 byl obecní hostinec prodán pro jeho špatný stav manželům Janu a Anně Tůmovým z Ochoze za 2.600 zlatých. Nazvali jej „Hostinec Jana Tůmy“ a v v dubnu 1896 požádal Jan Tůma obecní zastupitelstvo o možnost postavit můstek přes místní potok. Argumentoval tím, že dřevěné lávka položená přes potok nedává možnost bezpečí při přecházení, zvláště pak při odchodu návštěvníků, kteří si dali nějaké to pivo. Můstek mu byl schválen.

Tůmovi neměli mužského dědice, který by se o hospodu postaral. O tu projevila zájem Terezie Pásková. Z kronik víme, že právě Terezie Pásková v listopadu 1898 požádala zastupitelstvo o možnost otevření vlastního hostince. To jí však nebylo dovoleno s poukazem na fakt „že mládež v jednom hostinci se napije a do druhého jde dělat ostudu a rámus. Přechází z dědiny do dědiny (myšleno Březina a Proseč, tehdy dvě samostatné vesnice), huláká a lomozí mnohdy celé noci. Zřízením ještě jednoho hostince by toto zlo jen zveličilo.“ Snaha koupit hospodu od Tůmů však Páskové nevyšla. V stejném roce 1898 zastupitelstvo obce Proseč udělilo koncesi na hostinec Melicharu Sehnalovi z Proseče č.p. 38, proti čemuž protestovalo zastupitelstvo obce Březina.

Svatební smlouvou z listopadu 1924 pak majetek přešel na jejich dceru Terezii a jejího manžela Josefa Sehnala, kteří v roce 1927 skoro celou nemovitost přestavěli skoro do současné podoby a otevřeli zde i řeznictví. Ve stejném roce začala elektrifikace Březiny. Dne 28.1.1961 pak vše připadlo ovdovělému Josefu Sehnalovi.

Změny socialistického hospodářství přinesly i změnu ve vlastnictví hospod. Majitelem se stalo Okresní lidové spotřební družstvo Jednota. Provozovatelem byla do roku 1966 rodina Sehnalů, poté hospodu převzali Milan Gutt s Márií Halánovou, od prosince 1972 pak Jaroslav Klištinec s manželkou Márií. Jednota místní pohostinství vlastnila až do roku 1993, kdy byla zakoupena a zrekonstruována rodinou Ohnútkových. Dostala také nový název „Hospoda U kaštanu“. V roce 2014 koupila hospodu rodina Hlouškových, kteří provedli kompletní rekonstrukci a hospodu změnili na moderní restauraci Devon. V roce 2021 pak hospodu koupili Michal a Ivana Dvořákovi.